Godettova amatérská poezie

31.01.2012
Páchnoucí zlověk

Těžké boty táhnu tmou,
se spoceným čelem mam za sebou míly stou.
Prosim přizraky ať ochráni moji duši.
Ať mi ďábel neuřízne netopýří uši.

S těžkýma botama plných bodláčí
se mi pod nohama zem roztáčí.
Z kanálu vyskoči ošklivy uřvani trpaslíci.
V ruce drži bez hlavy krvacejici slepici.
Zařvu na ně z plných plic.
"Já jsem člověk, co chcete vic!

Nebe se rozzáří a otevře své dlaně....uteču? Ne!
Shrben a se strachem v očích postavim se za ně.
Pak ozve se rána jako z děla,
z trpaslíků zbyly jen roztrhaná těla.

Pak vzaly si ty dlaně obě těžké a špinavé boty.
Páchnoucí od zloby, závisti, lži i od té skrvavene skřeti roty.
Já byl zase o něco lepší člověk,
ktery už nikdy nezažil ten strašny zlověk.

Díky Vám milé dlaně, miluji 7-mi hlavé saně.
Diky Vám vim, žee to byl jen sen
a já zítra bez strachu mohu jíti ven.

30.01.2012
S pocitem na zámku

V poslední chvíli na zámku,
navléknu ti tisíc náramků.
V tanečním sále v přízemí,
ale i ve sklepě v podzemí
hledám tvé tajné znamení.

Se svíčkou v ruce na nádvoří,
jsem jediný panovník, co se dvoří.
Toužím vidět tvůj stín
a ve svých snech býti stále s ním.

Ale já jsem na smutném zámku,
bez srdce a bez náramku.
Jsem zavřený v tom černém světě,
kde každý touží pouze po odvetě.

Natahuji svoje ruce a hledám cestu k tobě,
schoulím se ti do klína,
usnu a přestanu se cítí jako v hrobě.